Tango jako fenomén

Tango vzniklo na konci devatenáctého století v Argentině, v oblasti Rio del Plata kolem měst Montevideo a Buenos Aires. Předzvěstí jeho vzniku byla hudba dělníků v přístavních docích, ale jeho původ kolem roku 1890 byl spojen s nevěstinci.

K původnímu nástrojovému obsazení tanga patřil klavír, flétna, housle a až později bandoneon, který nahradil flétnu. Bandoneon je malý diatonický nástroj (při tahání měchu směrem ven zní jiný tón než při tahání směrem dovnitř), který  původně pochází z Německa. Po roce 1900 bylo tango přivezeno do Paříže a oblibu si získalo především díky populárnímu tanci, pro Evropu naprosto novému až skandálnímu. V kulturním prostředí střední Evropy se tango hrálo v tanečních dechových a jazzových orchestrech především po kavárnách. Jeho rozkvět a popularita pokračovaly až do roku 1955, kdy bylo tango vytlačeno tzv. big beatovou hudbou. Novou podobu tanga (tzv. koncertní s obohacením o jazzové prvky) vytvořil skladatel Astor Piazzolla pod názvem tango nuevo (nové tango).

Argentinské versus české pojetí

„Naše“ česká písničkářská tanga (např. Cikánko ty krásná nebo Nikdy se nevrátí pohádka mládí Karla Vacka) nemají s argentinským tangem nic společného. Jsou odlišné v rytmech, harmonii, textech, frázování i nástrojovém obsazení. Pro zájemce o důkladnější rozlišení přikládám odkaz na svoji diplomovou práci Tango a jeho vliv na českou artificiální hudbu v evropském kontextu XX. století.

Skladbička pro vás

Pro ty, kteří by si chtěli zkusit zahrát takové „malé tango“, které je založeno na rytmu a frázování argentinského tanga, je tu skladba Tanguito.

Její akcenty a dynamiku je nejlépe odposlouchat z nahrávky a současně sledovat noty. Je to jedna z malých instrumentálních skladbiček, které jsem začala psát pro své žáky na brněnské ZUŠ Vítězslavy Kaprálové.

článek, noty a učební nahrávka | Klára Veselá
publikováno 24. 10. 2016