Probuďte klávesy a knoflíky k životu

Probuďte klávesy a knoflíky k životu

Letní kurz 2018 | reportáž

Sešly se nám dva reportážní texty, jeden od účastníka Dušana, druhý od účastnice Marušky. Byla by škoda oba nepublikovat, tak pěkné počtení a pokoukání...

Pozvání
Přemilé harmonikářky, chrabří harmonikáři, čiperné drnkačky, bystří drnkaři, líbezná flautistko, čarovná hrdlopěvkyně, umný pištče, neúnavný huslare! Vstupte na malou chvíli znovu úzkou brankou na dvůr hradišťského kláštera a rozhlédněte se pozorně kolem!
Budu vám průvodcem po výtce zaujatým a málo systematickým, snad však v té hromádce střípků, kterou se tu pro vás pokusím nanosit, rozpoznáte i nějaký ten úlomek vlastní radosti. A pro vás, kteří jste tu nebyli, nechávám pootevřená vrátka, nahlédněte dovnitř spolu s námi!

Pátek
Dvůr, zdi, okna. Klid starých kamenů. V čestné lóži vlaštovek vyprodáno. Tvárné dřevo schodů a prahů vyučuje jiné chůzi, než je člověk zvyklý. Světla a stíny chodeb kladou hádanku za hádankou. Stodola, chrám zastřešený vzdušným baldachýnem. Voňavé barvy večeře. Jména a tváře v kruhu refektáře. Večer kráčí volným krokem, má ještě spoustu času. Tóny a hlasy, písně a písničky. Utahané ruce a udýchané nohy dlouho vzdorují, nechtějí se jen tak podvolit vládě královny Spánku.

Sobota
Rozcvička? K snídani chléb namazaný očekáváním. Co není, to není! Ukaž, jak umíš hrát! Jsa G, kamarádím s FIS a ovšem též s A, kamarádím též s D, víc ale s tím napravo než vlevo! Refektář rozechvívá randál ze starého světa, v patře válí valčíky Šostakovič, v šesté komnatě vzlyká kráska v náruči netvora a ve stodole poskakuje to ta Heľpa. Přítrž všemu dělá až nesmlouvavý děd Oběd. Když jsem šel k Hradišťu za poznáním, dal jsem se v Jizeře do plavání. Co jste buskeři, co jste dostali, že jste na náměstí, že jste na náměstí tolik juchali? Harmonika zevnitř. Stroj bez kláves, bez basů, bez měchu. Bytost bez hlasu. Ticho léčí, zpěv léčí, tanec léčí, tón léčí, rytmus léčí, djembe léčí, didgeridoo léčí, fujara léčí. Vyléčíme někdy také harmoniky? Po večeři večeře a ještě dobrota, a ještě jedna večeře a ještě nášup. Večer otevírá antistresová, absolutně adrenalinová antibesídka. Ať žije anarchie akordeonů! Sláva monarchii harmonik! Radosti není nikdy dosti, zpívání není vždycky k mání, v hraní často skřeti lidem brání! Hrají a zpívají, tančí a křepčí, marně bys hledal, brachu, potěchu hebčí! Dlouho, dlouho přes půlnoc vládne všem velká hudby moc.

Neděle
Rozcvička! K snídani vločky zalité tichem. Měl jsem já frajárku, není ani zdání! Randál s Valčíky, Heľpa se Vzlyky, všichni nacvičují poslední, nádherný výdech měchů všech. Beze spěchu prochází mezi námi mistr Čas, soudce posledního klání dosud šetří hlas. Po audienci u děda Oběda se tisknu ke sladké zemi a usrkávám medovinu tónů prozářených sluncem. Sbírám síly na hudební klání, či snad na chvíli loučení? Už dozněl ryk harmonik, už přestává opadávat omítka, už šamani odkládají chřestítka, když tu, strýc Úklid na dveře zabuší a nejedno zjihlé nitro drsně rozruší! Dopřejme mu tu škodolibou radost, ale ještě dříve vyjděme na dvůr, kde bedýnka světločivná zachytí našich srdcí harmonikářských věčnou mladost!

Dovětek
Na sklonku srpna 2018 jsem se zúčastnil letního harmonikářského kurzu. Dobrá třicítka harmonikářek a harmonikářů, se tentokrát uchýlila do náruče kapucínského kláštera v Mnichově Hradišti. Podobně jako loni v Chaloupkách, také letos se Jindrovi, dobré duši celého setkání, podařilo vytvořit kouzelný časoprostor, který ti, kdo do něj v pátek v podvečer vstoupili, v neděli odpoledne opouštěli jen zdráhavě. Děkuji. Dušan

Harmonikářský kurz byl pro mne, začínajícího a základy oprašujícího harmonikáře, inspirací v mnoha ohledech, v jistém smyslu i výzvou a též povzbuzením na této nelehké, ale přesto zajímavé cestě.

Vše začalo opožděným příjezdem. Ale již po pár slovech s nejblíže sedícími spoluúčastníky jsem pocítila souznění:-) Musím přiznat, že mi to velmi pomohlo, protože před neznámými lidmi se dosti ostýchám.

Po seznámení s účastníky kurzu a představení lektorů jsem se s pomocí hlavního organizátora programu - Jindry ubytovala, a poté jsem se zpočátku jako tichý pozorovatel, zúčastnila programu, který se zvolna rozjížděl. Na akordeon tu hrálo známé lidové písně několik odvážných a zdatných hráčů a kdo chtěl, mohl si zahrát i zazpívat. Využila jsem té příležitosti ke zpěvu a byl to pro mne velice hezký zážitek, zpívalo se a hrálo dlouho do noci.

Další den, v sobotu jsme začali nácvikem společné písničky. Hraní společné písně mně v tak rychlém tempu vůbec nešlo. Podcenila jsem přípravu. Ale levou rukou jsem to nakonec "nějak" zvládla:-)

Dopoledně jsme se věnovali konzultacím s lektorkou Katkou. Zahrála jsem nacvičenou skladbu a lektorka Katka mi pomohla najít a odstranit drobné nedostatky v technice hraní. Zároveň jsem se zájmem poslouchala i dotazy ostatních hráčů (někdo řešil improvizaci, jiný zase přeskoky u levé ruky atd.) a moc se mi líbilo, že jsme si nalezená doporučení od lektora všichni na místě vyzkoušeli a naučili se tak různé "vychytávky".

Lekce hudební teorie s lektorkou Žanetou byl též skvělý zážitek. Hravou formou jsme zopakovali základní stupnice a akordy.

Po obědní pauze jsme hned začali s nacvičováním skladeb v "kapelní dílně". Zapsala jsem se k lektorce Žanetě.

Výběr skladeb musím paní lektorce více než pochválit. Nicméně do této chvíle, by mne hrát "Largo - ze symfonie Z nového světa" snad ani nenapadlo:-)

Boj s akordy u mne začal hned v prvním taktu....co že by měla "k tomu ještě" dělat levá ruka, jsem vůbec netušila... Musím přiznat, začátky byly vskutku krušné...ale hned po příjezdu domů jsem si to zkusila zahrát a....hurááá zvládla jsem to:-)

Další skladbou byla Malá noční hudba. Po shlédnutí notového zápisu jsem zcela opustila myšlenku, že tu skladbu "vůbec někdy" zahraju.

Vzhledem k tomu, že se jedná o rytmicky náročnou skladbu, ukázalo se, že soustředění se pouze na jednu ruku by mohlo přinést alespoň "nějaké" výsledky:-) A přestože je tato skladba pro mne dost obtížná, tak mne strašně baví si to zkoušet a trénovat ten rytmus a nástupy...

V odpolední pauze jsem se vydala na procházku Mnichovým Hradištěm. Cestou jsem tu a tam potkávala známé tváře. Moje cesta vedla až na náměstí, kde jsem již z dálky slyšela hru akordeonů. Stál tam houslista Jirka, akordeonisté Láďa a Eliška a hráli a zpívali lidové písně. Publikum, tvořené místními lidmi i účastníky kurzu na akordeon oceňovalo potleskem jejich umění.

Následovaly muzikoterapeutické hrátky u lektorky Katky, které se konaly v letní stodole. Katka měla pro nás připravené některé opravdu překvapivé hudební nástroje. Zvukem, který vytvořila foukáním do vydlabaného kmenu, z nějakého prapodivně rostlého stromu, nás naladila na šamanské rytmy, které jsme tancem a též pomocí bubnů, fléten a dalších těžko blíže specifikovatelných nástrojů realizovali. Nechybělo ani očištění kouřem a zvuk lítajícího netopýra nad hlavou:-) Byla to skvělá relaxace, kterou bych si v budoucnu ráda zopakovala...

Následovalo opět vynikající jídlo, grilování a hlavně popovídání si a sblížení s přáteli...

Další byla na programu - antibesídka. Již sám název napovídá, že nám byla dána příležitost osmělit se a zahrát si před publikem, které ovšem není tvořeno z nic netušících, napůl spících posluchačů, ale převážně spíše zkušených hráčů a lektorů. První odvážlivci předvedli skvělé výkony. Cítila jsem v sobě rostoucí napětí (z možného neúspěchu či trémy?) které jsem úspěšně zahnala sklenkou dobrého bílého vína:-)

Po delším vyčkávání a též pobídce přátel jsem se rozhodla, že vynesu též "svoji kůži" na trh. Protože se už trochu znám, rozhodla jsem se pro dvě jednoduché lidové písničky. U druhé písně "To ta Helpa" jsem cítila i podporu publika, což byl to pro mne naprosto jedinečný zážitek a díky této podpoře, jsem cítila i mírnější působení trémy na mne. Všechny hráče antibesídky pochválilo skvělé publikum potleskem za jejich výkon a hlavně odvahu.

Dále už byla volná zábava, zpívání a hraní, skvělé jídlo, pití, ...

V neděli jsme hned po snídani začali znovu s nacvičováním písně "Co tu je, to tu je". Vzhledem k tomu, že jsem se v sobotu soustředila na nácvik této písně, bylo znát určité zlepšení. Znovu musím též pochválit výběr této písně, neboť dle mého názoru hráče posouvá v zapojení levé a pravé ruky a sladění do taktu. Velmi se mi líbila tato skladba v podání Jindry, kdy u této skladby vynikl jeho hezký zpěv a perfektní hrou na akordeon celkový hezký dojem ještě umocňoval.  

Dále následovalo opět rozdělení do kapelních dílen. K mému úžasu se většina hráčů přes noc proměnila v ještě lepší hráče:-) V každé skupině byl přítomen jeden hráč, který hrál na jiný nástroj, než akordeon. To, co naše skupina včera těžce pilovala, to dnes šlo většině hráčů - dalo by se říci "samo". Vzhledem k obtížnosti skladeb bylo umožněno, aby každý hráč se zapojil do hry, podle své úrovně. Dále pak bylo členění takové, že část skladby hrála jedna polovina hráčů, část druhá, a některých úsecích se postupně přidávali další hráči až nakonec hráli všichni hřáči skupiny. Před nacvičováním složitějších pasáží, s námi lektorka prováděla rytmická cvičení, která nám velmi pomohla v dalším nacvičování skladeb. Pak jsme si každou skladbu ještě dvakrát společně zahráli a dílo bylo hotovo. Přístup lektorky i její vedení se mi moc líbilo.

Následoval oběd, který nelze hodnotit jinak, než vynikající. V následné pauze bylo možno doplatit kurz a ubytování a především se připravit na společný koncert.

Všichni jsme se sešli dole, v hlavní místnosti. Každý z lektorů v krátkosti představil jméno souboru a název společně nacvičené skladby a pak ji celá skupina zahrála. Koncert se všem skupinám velmi povedl. Při hraní ve skupině jsem si všimla, že již na mne tréma tolik nepůsobila, k čemuž jistě přispělo i kvalitní vedení a velmi dobří, přátelští hráči v naší skupině.

Pak již následovalo společné focení hromadných fotek, úklid, balení kufrů a loučení.

Celý harmonikářský kruz jsem si velice užila, bylo to takové pohlazení po duši. Domnívám se, že k celkové příjemné atmosféře přispěl i velmi zdařilý výběr místa. Dům (Brechlerův?) v blízkosti Kapucínského kláštera, ve kterém jsme byli ubylováni a zároveň který sloužil ke společnému notování, umocňoval svojí zajímavou atmosférou a originálním interiérem celkový příjemný dojem z kurzu. Velké ocenění a poděkování si určitě zaslouží Jindra za skvěle provedenou organizaci, která musela být velmi náročná, a dále též za příjemné provedení kurzem, krásné hraní a zpěv. Budu se těšit a doufat v další pokračování... Maruška

Kurz proběhl  v Kapucínském klášteře o víkendu 24. - 26. 8. 2018
Texty Dušan Andrš a Marie Píbylová
Fotografie Maya Ivachová a Jana Bezpalcová
pozvánka na kurz s představením lektorů a programu