Ohnivé rytmy maďarského tance

Montiho Čardáš nesmí chybět v repertoáru žádné cikánské kapely, ale stejně tak mu svědčí klasičtější podání. I tanečníkům při něm od nohou odletují jiskry, a pokud se tenhle proslulý majstrštyk naučíte na harmoniku, bouřlivá reakce publika je zaručena!

Vittorio Monti se ve své skladbě inspiroval ohnivým maďarským lidovým tancem, který se vyznačuje dynamickým střídáním volných, procítěných pasáží a zběsilého víření. Zatančit ho ani zahrát není snadné, ale když se to povede, každého chytne za srdce, a to za tu námahu při cvičení určitě stojí.

Pojďte svůj repertoár obohatit o absolutní akordeonovou klasiku! Máme tu pro vás plnou i jednodušší verzi, jako vždycky s učební nahrávkou.

Složitější verze

Stáhli jste si noty? Výborně, pojďme do nich nahlédnout. Vypadají docela složitě, že? Nebojte, na závěr vás čeká i jednodušší verze.

  • Malé noty, které se objevují hlavně na začátku, jsou ozdoby a hrají se rychleji než noty velké. Je to nicméně prvek navíc, a budou-li se vám hrát hůř, můžete je vynechat.
  • Co je to ten „gliss“ a přerušovaná čára? Jedná se o glissando, rychlé sklouznutí prsty přes všechny bílé klávesy buď směrem nahoru, nebo dolů.
  • Rejstříky jsem vypsal podle svého nástroje, jakákoli jiná varianta je možná. V levé ruce znamená méně teček slabší rejstřík.
  • Jak je vidět z jakékoli nahrávky, pro čardáš je typické zrychlování, zpomalování a dynamické extrémy. Nebojte se hrát velmi pomalu, stejně tak i hodně nahlas, anebo potichoučku. Každá změna je pro posluchače potěšením. Když si nebudete jisti, jestli vám to zní tak, jak byste si představovali, nahrajte se.
  • U rychlých části zvolte vždycky takové tempo, abyste se cítili pohodlně, měli všechno pod kontrolou a vyhnuli jste se pocitu, že dobíháte autobus!
  • Konkrétní frázování a artikulace (staccato, tenuto, legato a další) jsem do not nezanášel, můžete se inspirovat mou nahrávkou a odposlechnout si ho nebo interpretovat po svém.
  • Jeden užitečný tip na závěr: pokud z not cokoli nevyčtete, použijte nahrávku.

 

A teď vzhůru na to:

  • A1: Velkolepý úvod připomínající bouři, čím silnější a delší akordy, tím lépe (jen pozor, ať nástroj „nepřetáhnete“).
  • A2 + A3 – Táhlá, pomalá melodie, která vytváří kontrast s omračujícím úvodem. Vychutnávejte si každou notu a nebojte se na korunách (noty označené symbolem tečky s obloučkem) výrazně zpomalit, nebo dokonce zastavit.
  • B1 – Moje variace slavného tématu. Doporučuji uvolněné zápěstí a uvážlivé tempo. Nejste-li v hraní tercií zběhlí, tuto část přeskočte a zahrajte místo ní dvakrát část B2.
  • B2 + B3 – Nejslavnější část celé skladby. Uvedené prstoklady platí pro klávesový akordeon a důrazně radím, držte se ho. Správný prstoklad vám usnadní spousty práce.
  • C1 + C2 – Pomalá část vycházející z kontrastu hlasité první poloviny s varhanními akordy a tiché (flétnové) druhé poloviny. Čím bude dynamický kontrast obou částí větší, tím lépe. V části C2 jsou v levé ruce pouze akordy bez basů.
  • D1 – Pozvolný rozběh, který spěje do grandiózního finále. Začněte skutečně pomalu a jakoby ztěžka a postupně zrychlujte. Jenom nepřepalte tempo, do konce je to ještě kus cesty :-)
  • D2 – Závěrečná fanfárovitá pasáž, z celé skladby nejrychlejší (už víte, proč jsem vám radil, abyste šetřili síly?). Cvičte pomalu, ideálně po dvoutaktích. A poslední tři takty zahrajte opravdu nahlas, co váš nástroj vydrží – jen ať se celý sál otřásá!

 

Jednodušší verzi doporučuji těm, kteří si chtějí dobře zahrát, ale nechtějí u téhle skladby strávit mládí.

Má pouze 4 strany, protože se některé věci opakují, ale celková délka je stejná. Zmizely ozdoby, dlouhé běhy a složité akordy.

(Mimochodem, věděli jste, že název tance je odvozen od slova csárda, které znamená „krčma“? S takovouhle muzikou budete v každé hospodě kralovat!)

Pokud se vám podaří Čardáš nacvičit podle mého návodu, neváhejte a svůj pokus nahrajte a zašlete nám ho, nebo ho sdílejte na YouTube. Jakákoli zpětná vazba potěší!

Sok szerencsét!

 

učební nahrávka, noty, text článku | Stanislav Samuel Raška
tvorba videa | Jiří Královec
publikováno 23. 6. 2015