Indifférence a Mike Wolk

mike-foto-nahled

Je neděle, jedenáct dopoledne. U kamenné zdi pod výtoňským vodočtem je pořádná zima. Zrovna hraju Indifférence od Tonyho Mureny a na dně kufru mi vytrvale roste hromádka mincí. Prsty mám v té zimě trochu neohrabané, ale daří se mi přes obtížné části dostat bez větších problémů a lidem se to zjevně líbí.

mike-web

Možná se ptáte, co proboha vedlo dvaašedesátiletého Amíka z Jižní Karolíny k tomu, aby se posadil na břeh Vltavy a za drobné hrál kolemjdoucím na harmoniku? Určitě bych dokázal sepsat celou knihu o tom, jak jsem devět let za studené války sloužil u letecké posádky, třicet let pracoval jako nástrojař a školitel v energetické firmě a celé ty roky po práci a o víkendech cvičil a vystupoval jako jazzový pianista. Díky té dřině si ale teď můžu dovolit bydlet v Čechách a současně si (prozatím) udržovat živobytí ve Státech. Zkrátka jsem chtěl během poslední kapitoly svého života vyzkoušet něco úplně jiného.
Proč zrovna Praha a Česká republika? Rozhodně je to město, kde najdu všechno, co mám v životě rád. Nejlepší na tom je učit se krásný český jazyk a trávit tu čas s lidmi z Česka i z celého světa.

Základem všeho, co dělám, je ale hudba. Snad ani není potřeba dodávat, že harmonika je nástroj, který mi dává svobodu hrát muziku, jaká se mi líbí, kde, kdy a komu chci. Můžu hrát pravou rukou jako na housle a levou rukou doplňovat rytmus a harmonii. S jakoukoli skladbou můžu improvizovat a vytvářet si vlastní aranžmá, nebo dokonce skládat vlastní kusy. Samozřejmě bych nic z toho nedovedl bez všech těch let hraní a studia jazzové hry na piano, Anzaghiho školy hry na akordeon a nekonečných hodin cvičení. (Promiňte, sousedi!)

Přesto mi pořád něco chybí. Bylo by skvělé se o to všechno podělit s někým dalším, zajít si třeba na kafe nebo si občas někde zahrát. Snad mi k tomu pomůže i tenhle článek na harmonika.cz.

Ale už dost. Postává tu nějaký mrňous, starý tak rok nebo dva, a upřeně mě sleduje. Na hlavě má růžovobílou čepici s kočičíma ušima a harmoniku nejspíš slyší poprvé v životě. „To je teda něco,“ myslí si, „ale kam mám hodit tu korunu, co mi strčili do ruky? A kdy už budu moct jít krmit labutě a dát si ještě trochu zmrzky a…“

Kdybyste měli zájem o lekce hry na akordeon, mojí specialitou je výuka hraní a angličtiny - takže se můžete zdokonalovat v obojím zároveň! Jestli na tom s angličtinou nejste kdovíjak, nevadí, trochu česky umím, takže to není problém. Můžete se mi ozvat na tel. +420 776 003 480 nebo na e-mail walkinwolk@hotmail.com. Hodiny probíhají v mém bytě v Praze.

Svoji hru a techniku jsem rozvíjel na základě kompletní metody L.O. Anzaghiho, progresivní teoreticko-praktické metodiky pro akordeon, která vás provede celou cestou od úplného začátečníka po virtuóza, záleží jen na vynaloženém čase a úsilí. Při vlastním hraní dávám přednost francouzskému musette a italské, irské a klasické cikánské muzice - jestli máte tyhle hudební styly také rádi, určitě vám můžu předat pár zkušeností. Díky Anzaghiho metodě si budete zároveň moci zahrát téměř cokoli, co budete sami chtít, a už za pár týdnů zvládnete jednoduché skladby.

 

článek, nahrávka | Mike Wolk
publikováno 24. 11. 2015