Zimní chaloupecká

Reportáž od začátečníka hry na akordeon, který se poprvé zúčastnil tradičního a unikátního harmonikářského zimního kurzu ve středisku Chaloupky na Vysočině.

pozvanka-zimni2015Termín 6.–8. února 2015 jsme měli všichni již několik měsíců poznamenaný, a tak nájezd účastníků kurzu proběhl celkem bez zádrhelů. Já osobně jsem byl samozřejmě trochu nervozní, proto jsem využil možnost spolujízdy s dalším frekventantem, což mi usnadnila společná organizační tabulka pro všechny účastníky. Honzu jsem nabíral téměř v sousední ulici a první problém vznikl už při skládání zavazadel do auta. Divíte se, že dva chlapi mají tolik věcí? Omyl! Každý malou tašku a velkou harmoniku, ale k tomu ohromný batoh harmonikářských komplexů… Vy zkušení harmonikáři to neznáte, ale co my začátečníci?

Hlavou člověku lítá – nic neumím, udělám si ostudu, budu trapnej, budu hrát falešně, budou se mi smát, budu zpocenej, dám si na sebe harmoniku obráceně, zapomenu i to málo, co umím, když to zkazím, budu stát na hanbě.

Nakonec jsme to tam nějak poskládali a sami v přeplněném autě vyrazili směr Jihlava.

Po cestě jsme zjistili, že máme mnoho společného – oba přibližně ve stejném věku, oba jsme se zhruba po třiceti letech pauzy vrátili ke hře na akordeon, oba se pokoušíme s pár kamarády muzicírovat při grilovačkách či pivu, oba jsme kdysi pracovali u stejného podniku, oba jsme si koupili bílou harmoniku a co víc, oba jsme svým dcerám dali jméno Irenka. Příliš mnoho náhod! A tak jsme statečně jako poslední za tmy dorazili do chaloupky v Chaloupkách, ale už po cestě jsme oba věděli, že si spolu občas „zavrzáme“ i během roku.

_MG_5639Samotná organizace kurzu je na profesionální úrovni: první večer krátké seznámení a pak do tmy v jídelně klábosení o životě, ale především o muzice. K tomu jammování i džemování (jammování na harmoniky, džemování v podobě vynikajícího džemem plněného dezertu).

——
Ráno budíček, společné rozehrání se na Chaloupeckém Musettu a „velkoformátových Andělech z nebe“. Potom se rozcházíme po skupinkách k jednotlivým lektorům (Jindra Kelíšek, Michal Karban, Stanislav Samuel Raška, Tomáš Görtler, Žaneta Vítová) na „konzultace“ a po obědě na dílny „kapel“.

Je perfektní, že každý si vybere styl jemu nejbližší, podle svého zájmu a možností. Zkušení muzikanti nám trpělivě vysvětlují záludnosti a vychytávky skupinového hraní a cvičíme, cvičíme, cvičíme.

V každé skupině jsou zastoupeni excelentní harmonikáři-šoumeni, ale i my – nesmělí, nezkušení. V jednotlivých skupinách nacvičujeme dvě skladby a každý ve svém bandu dostává roli, na kterou si troufá. Tréma mizí. Již odpoledne jsme sami překvapeni, jak to ladí.

program-harmo-zimni2015

Odpolední program pokračuje sérií krátkých zajímavých přednášek o hraní před publikem, o muzikantské taktice, o neslučitelnosti alkoholu a harmoniky, o samotné harmonice jako nástroji, v jehož složité konstrukci se projevují zkušenosti generací, o její údržbě, o správném i špatném zacházení – Dalibor překvapil ve chvíli, když ve stylu rockových hvězd 70. let rozmlátil jednu harmoniku na kusy. Samozřejmě starou a nepoužitelnou.

_MG_6097Hlavním bodem večerního programu je antibesídka v hlavním sále při svíčkách, kdy každý vystoupí před ostatními s jednou skladbičkou. Lektoři se mohou ulít, ale to je v pořádku – celý den vysvětlují a pracují, trápí se s námi, a tak si zaslouží abychom zase my zabavili je. Po více než dvouhodinovém programu následuje posezení s kamarády jménem Hrubý Rohozec 11° a Žatec 12° a téměř do rána hitparáda vtipů.

Krátký intenzivní spánek s potrhanými bránicemi, snídaně a je to tu – neděle jak vyšitá! Chaloupky pokryté popraškem sněhu a dopolední dolaďování megakoncertu. Nervozita, jako kdybychom měli vystupovat s Vídeňskými filharmoniky. A po obědě to vypuká. Své dovednosti stejně jako v Riu porovnávají jednotlivé stáje pod vedením svých lektorů a samy si vybírají úderné názvy svých hudebních těles (co kdyby náhodou přijela televize a všimla si nás?):

Tomáš – Chaloupečtí… (Beskyde, beskyde, Čí že sú to koně)
Sam – Countrykordeon (Červená řeka, Když si báječnou ženskou)
Žaneta – Ústřední soubor písní a tanců Jindry Kelíška aneb ÚSPTJK (Cikánský Baron, Kankán)
Jindra – Perkele (Bylo nebylo, Zítra ráno v pět)
Michal – Havíři (Já jsem z Kutné hory, Óda na radost, Lojza a Líza)

A na úplný závěr společný Musette a Jindra v hlavní roli jako dirigent. Kdo taky jiný? Dirigent celé akce, nikdo lepší tu není! To už to končí? Jak je to možné? Proč to bylo tak krátké? Derou se nám do hlavy otázky.

Potom následoval úklid, balení, loučení a odjezd. Všechno je jednodušší, dva obrovské batohy harmonikářských komplexů zůstaly v ekologické třídírně odpadu na Chaloupkách. Jsme nabití chutí hrát, přijíždíme domů a chce se nám vyhodit z okna televizi i přehrávače.

_MG_6541Připadá vám, že v reportáži něco chybí? Kdepak. Ty přestávky mezi hraním jsem si úmyslně nechal na konec. Nesly se totiž ve znamení bohapustého obžerství starých Římanů ve fázi úpadku impéria. Kuchař Jára se překonával, a proto si zaslouží megapochvalu. Bohužel musel odjet o něco dříve, a jelikož jsme v rádiu slyšeli o hromadné nehodě na D1, alespoň jsme mu slíbili, že pokud by náhodou nedojel, všichni mu zahrajem na pohřbu trauermarš. Naštěstí teď už víme, že dojel ve zdraví, a proto se těšíme na další jeho kuchařské kreace na příští akci.

Další nedílnou součástí „dospěláckého“ srazu byla docela poťouchlá partička těch nejmenších, která nám náš i tak nabitý program zpestřovala různými nástrahami v podobě zavázaných tkaniček u bot, různých suvenýrů v pantoflích, zavázaných rukávů u bund atd. Není mi jasné, kde ti mrňousi prošli partyzánským výcvikem…

_MG_5848Co na závěr? Televize nedorazila (zůstala viset v té hromadné nehodě na D1), ale to vůbec nevadí. Na jednom místě se sešla výborná parta lidí a strávila spolu krásné chvíle s hudbou a milovanými nástroji. V době mediálních masáží jsme si teprve po cestě domů uvědomili, že v Chaloupkách televize vůbec není. A nikomu nechyběla. V době středního hudebního proudu jsme najednou slyšeli lidové písně úplně jinak. V době sterilní hudby na MP3 jsme opět pocítili krásu být při tom, když sami tón tvoříme a nakonec nás ušlechtilý nástroj s bohatou historií odmění tím zázrakem zrození melodie.

V době, jež svým tempem lidi od sebe oddaluje, jsme byli pohromadě a díky hudbě tak blízko, že jsme jeden druhému porozuměli.

V době, která lidi nutí starat se každý sám o sebe, jsme se přesvědčili, že „dohromady uděláme moc“. V době, kdy každý má svá sluchátka a můžete umřít na ulici, aniž by si vás někdo všiml, jsme naslouchali jeden druhému. V době poznamenané egoismem se s námi excelentní lektoři a i další dobří muzikanti dělili o své zkušenosti a radovali se z každého našeho úspěchu. Říká se, že hudba sbližuje – ano, všichni tomu po Chaloupkách věříme. Podívejte se na fotky – paparrazi Jiřinka byla u všeho a obětavě obíhala jednotlivá pracoviště, kde v nejhlubším utajení vznikal kulturní program posledního dne

Děkujeme a příště nashledanou na letní harmonikářském kurzu 28.-30.8.2015!

_MG_6141

P.S. Nakonec hudební perlička, jaké je to na Chaloupkách nejen v textovém, ale i písňovém podání účastnice Ivy Gebelové.

Chaloupecká

autor článku | Luboš Rákos
fotografie | Jiřina Černíková

publikováno 25. 2. 2015