Probuďte klávesy a knoflíky k životu

Probuďte klávesy a knoflíky k životu

Les amants d’un jour

Naše zpěvačka Eliška Sýkorová z Chouette se nechala zaměstnat jako servírka v kavárně. Aby autenticky nazpívala tuhle písničku. Dělala tam asi tak dva měsíce, než se dočkala a ti dva přišli…

Pak jsme to mohli nazpívat a nahrát. Fakt, nekecám. Ale možná to vlastně byla Elišky sestřenice. A možná to bylo v našem oblíbeném Café Exil.

Ať je to tak nebo tak, Eliška je taky moc šikovná písničkářka a harmonikářka, sehnala peníze skrze crowdfunding na svoje album Vlaštovky, kde bude i další písnička s hudebním doprovodem Chouette.

Francouzský text:

Moi j'essuie les verres
Au fond du café
J'ai bien trop à faire
Pour pouvoir rêver
Mais dans ce décor
Banal à pleurer
Il me semble encore
Les voir arriver …
Ils sont arrivés
Se tenant par la main
L'air émerveillé
De deux chérubins
Portant le soleil
Ils ont demandé
D'une voix tranquille
Un toit pour s'aimer
Au cœoeur de la ville
Et je me rappelle
Qu'ils ont regardé
D'un air attendri
La chambre d'hôtel
Au papier jauni
Et quand j'ai fermé
La porte sur eux
Y avait tant de soleil
Au fond de leurs yeux
Que ça m'a fait mal,
Que ça m'a fait mal …
Moi, j'essuie les verres
Au fond du café
J'ai bien trop à faire
Pour pouvoir rêver
Mais dans ce décor
Banal à pleurer
C'est corps contre corps
Qu'on les a trouvés …
On les a trouvés
Se tenant par la main
Les yeux fermés
Vers d'autres matins
Remplis de soleil
On les a couchés
Unis et tranquilles
Dans un lit creusé
Au cœoeur de la ville
Et je me rappelle
Avoir refermé
Dans le petit jour
La chambre d'hôtel
Des amants d'un jour
Mais ils m'ont planté
Tout au fond du coeœur
Un goût de leur soleil
Et tant de couleurs
Que ça m'a fait mal,
Que ça m'a fait mal …
Moi j'essuie les verres
Au fond du café
J'ai bien trop à faire
Pour pouvoir rêver
Mais dans ce décor
Banal à pleurer
Y a toujours dehors …
… La chambre à louer …

Volný překlad:

V koutě kavárny leštím sklenice,
dá to zabrat zvládnout ještě snít
A v tomhle prostředí
fádním až k pláči
se mi zdá, že přicházejí.
Přišli tenkrát
ruku v ruce
blažené výrazy
jak dva andělé
Se sluncem v očích se klidným hlasem ptali
po střeše, kde by se milovali
někde v srdci města
Vzpomínám, jak dojatě pozorovali
hotelový pokoj
se žlutými tapetami
A když zavřela jsem za nimi
v jejich očích bylo tolik záře
Ach, jak je mi těžko...
V koutě kavárny leštím sklenice,
dá to zabrat, zvládnout ještě snít
A v tomhle prostředí
fádním až k pláči
jsme je našli, tělo vedle těla
Našli jsme je
ruku v ruce
oči zavřené
plné slunce
hledící snad do dalších dnů
Uložili jsme je spolu
do hluboké postele
byli tak klidní
tam v srdci města
Vzpomínám, jak jsem za svítání
zavřela zas za nimi
pokoj milenců na jednu noc
co mi v srdci zasadili
paprsek svého světla
a tolik barev
Ach, jak je mi těžko...
V koutě kavárny leštím sklenice,
dá to zabrat, zvládnout ještě snít
A v tomhle prostředí
fádním až k pláči
je z druhé strany stále pokoj k pronájmu...

noty, učební nahrávka, text článku | Jindra Kelíšek
nahrávka kapely | Chouette
překlad písně | Eliška Sýkorová
publikováno dne 19.6.2013