Kurz v Mnichově Hradišti 2016 | reportáž
Když se nám představoval Henrik z Drážďan, řekl o sobě, že má dva velké koníčky. A to akordeon a český jazyk. Co nám však udělalo velkou radost bylo, když se po kurzu ozval a své dojmy česky sepsal. Má náš velký obdiv za svojí češtinu, pro cizince tak krkolomný jazyk! Text jsme trochu poupravili, ale podle vzoru knihy Pan kaplan má stále třídu rád, jsme pár veselých slovíček ponechali.
Milí kamarádi akordeonu, harmoniky, heligonky nebo zkrátka dobré vlastnoruční hudby.
Když jsem minulý červen ze služebních důvodů mohl strávit celý měsíc v Praze, měl jsem s sebou samozřejmě svůj akordeon. Hledal jsem příležitost poznat české harmonikáře a spolu s nimi si zahrát. Našel jsem vás! Šel jsem na výuku k Samuelu Raškovi, v Riegrových sadech jsme si pěkně muzicírovali a nejhezčí pro mě byla antibesídka v kavárně Na Prádle.
Když jsem vás již poznal, troufal jsem se přihlásit na harmonikářský kurz od 26. do 28. září v Mnichově Hradišti. Co by mohlo být hezčí, než strávit se skvělou partou pár šťastných dní v bývalém klášteře, učit se spolu, na nádvoří vychutnávat báječné babí léto, zpívat a hrát během útulných večírků. Nezapomínaje na bezva snídaně, obědy, večeře.
Moc vám chci poděkovat – v první řadě Jindrovi Kelíškovi, jenž našel ten skvělý – ideální – prostor a celý kurz vzorně zorganizoval. Pak báječným, sympatickým učitelům, Jardovi za vkusnou stravu, Lence za umělecké fotky i za sešit jejích básní, které pro mě zněly také jako hudba… Stejně tak děkuji vám, účastníkům, za společnou hru a příjemnou společnost.
I nadále cvičím písně, které jsem s vámi poznal, „Černého pasažéra“, “Tam pod Ještědem” od Radůzy … a také Gottovu „C´est la vie“ …
Obdivuji vás – mimo znalostí o harmonice samotné – za to, jak k tomu zpíváte. S tím mívám problémy. Začínám-li zpívat, zhoršuje se má hra na klávesy a knoflíky, moc se trápím. Každopádně to stojí za to!
Doma hraji v akordeonovém orchestru. Navštivte nás také – nejdřív alespoň na webu www.akkamerata.de nebo na facebooku. Bude-li to možné, rád se i příště zúčastním vašich kurzů a antibesídek.
článek | Henrik
fotografie | Lenka Živná
publikováno 2. 11. 2016
Písničku o Dudákovi, která se také rozezněla v klášteře během kurzu, najdete zde.
