Radůza II.
Ještě před rokem bych nedokázala vyjmenovat jedinou písničku od Radůzy, ale díky minulému článku s jejími notami jich dnes mám oblíbených několik.
K harmonice jsem našla cestu teprve nedávno. Když jsem zjistila, že nemusí nutně vážit přes 10 kilo a že se vlastně dá hrát i na menší nástroj, neváhala jsem ani minutu (doslova) a přes Aukro jsem si koupila svoji první malou harmoničku, která někomu překážela na půdě.
Strašně mě to chytlo. Najednou jsem měla v ruce nástroj, který hraje skoro sám, protože doprovod obstará pár knoflíků. A co víc, harmoniku hodím na záda a můžu ji s sebou vzít kamkoliv.
S absolvovaným prvním cyklem klavíru v ZUŠce jsem měla dojem, že to bude brnkačka. Jenže ovládání dynamiky měchem, zatímco klávesy oproti piánu fungují jen jako spínače, vyžaduje jinou techniku hraní. Po prvním pokusu o zahrání nějaké té Amélie a následném pořízení trochu většího a méně rozladěného nástroje jsem nakonec začala docházet na hodiny.
Následujících několik not vzniklo převážně z Jindrových rozdělaných podkladů, které jsem dotáhla a „vysázela“ v Musescore. Písniček od Radůzy je spousta a doufám, že jich v budoucnu ještě pár zapíšu.
text článku | Petra Kalinová
noty | Petra Kalinová, Petr Noháč, Jindra Kelíšek
publikováno 24. 12. 2014