Jak uvařit harmonikovou marmeládu?

Znalci by se s námi možná přeli, že to nebyla marmeláda, nýbrž džem (psáno též jam), ale na tom nesejde, na srpnovém harmonikářském kurzu 2014 jsme si každopádně vychutnali bezva víkend, po kterém nám zůstanou samé sladké vzpomínky.

V pátek 1. srpna jsme se sjeli tradičně na naše osvědčené a oblíbené Chaloupky v srdci Vysočiny – všichni dorazili včas, přivítalo nás slunečné a teplé (ale tak akorát) počasí, a jen co jsme si po cestě trochu oddechli (a někteří si na posilněnou natočili první pivo), začal program. Abychom se seznámili i s nováčky (kterých letos nebylo vůbec málo), zahráli jsme si hru v ovocném sadu, při níž jsme si pořádně zaběhali, ale hlavně nasbírali suroviny do naší „harmonikářské marmelády“.

A šup s tím do hrnce...
A šup s tím do hrnce...

Ve společenském sále jsme všechny ingredience dali pěkně do hrnce, dochutili je svými nápady a přáními, co všechno bychom se během víkendu chtěli naučit a zažít, pěkně dokolečka se navzájem představili a poslechli si ochutnávky z toho, co si pro nás na další dny připravili lektoři Jindra, SamŽaneta a Michal.

Když jsme se takto natěšili, následovala volnější zábava i nějaké to „džemování“, jak jinak než dlouho do noci.

Po sobotní – jak jinak než bohaté – snídani jsme se opět setkali v sále a pustili se do zkoušení a secvičování společných skladeb Sunside a La Valse á Papa, a že nám to šlo :-)
A tak jsme se mohli vzápětí podle rozpisu rozdělit do čtyř „konzultačních skupinek“, pochlubit se každý svému lektorovi s ukázkou svého umění a nechat si poradit, co a jak a kde vylepšit. Za svoji odvahu jsme byli odměněni pochvalou a následně výtečným obědem z Járovy dílny, po němž nezbylo než se svalit do křesla a aspoň chvilku odpočívat a spokojeně trávit nejen snědené pochoutky, ale taky bohaté dopolední zážitky.

Po „poledním klidu“ jsme pokračovali opět v dílnách s lektory, do kterých jsme se tentokrát rozdělili sami podle toho, jak nás oslovily jejich hudební ukázky. Musím říct, že v naší klezmerovo-lidové skupince pod vedením Žanety jsme se ani minutu nenudili a využili čas do posledního okamžiku.

Po kratším oddechu jsme pokračovali společným programem ve společenském sále: Sam nám poradil pár tipů, jak postupovat, když se člověk snaží odposlouchat si z nahrávky svou oblíbenou písničku, s Daliborem jsme nahlédli do složitých útrob akordeonu (nedoporučuje se zkoušet doma na vlastní pěst) a dozvěděli se víc o jeho fungování a pak nám Michal představil italskou firmu Pigini, která vyrábí nástroje „z první ligy“.
Sotva jsme se stihli pod vedením Martina protáhnout a už nás volal Jára k večeři, takže Žanetina improvizace v pentatonické stupnici nám zůstala na pozdní večer. Kromě improvizování jsme si zvládli ještě trochu zacvičit, a potom už se jen bujaře prozpěvovalo, hrálo a tancovalo, venku i uvnitř, na zemi, na lavicích i na stole, zkrátka když už, tak pořádně.

Harmonika je vlastně docela jednoduchý nástroj
Harmonika je vlastně docela jednoduchý nástroj

Po takové noci nebylo vstávání žádná marmeláda, ale přece neprospíme celou neděli, když se budeme muset zase na půl roku rozloučit. Povzbuzeni ranní kávou a jinými životabudiči jsme se tedy ještě naposledy rozešli ke svým lektorům a až do oběda pilovali svoje vystoupení. Po jídle následoval tradiční velkolepý koncert, v jehož závěru jsme sundali z plotny hrnec a radovali se, jaká dobrá a sladká harmoniková marmeláda se nám v něm za ten víkend uvařila, mňam!

Účastníci v plném počtu
Účastníci v plném počtu

Co dodat? Na viděnou v únoru a do té doby…

Hrajte-sladce

autorka článku | Háta Kreisinger Komňacká
autorka fotografií | Jiřina Černíková
ilustrace | Bára Zadražilová
publikováno 10. 9. 2014