Probuďte klávesy a knoflíky k životu

Probuďte klávesy a knoflíky k životu

Teskný článek o Harym, řečeném „Niagaras“

Právě před 80 lety vyšel v časopise Harmonikář článek se smutným nadpisem „Tragický konec světového umělce“. Pojďme se tedy s touto historickou osobností seznámit blíž: kdo to byl, tenhle slavný Hary s uměleckým pseudonymem „Niagaras“?

Předně nevíme, jak se jmenoval doopravdy, a možná to nevěděl ani sám autor nekrologu. (Ale koneckonců, kdo z vás ví, jak se „v civilu“ jmenuje třeba taková Radůza, ha?) Článek začíná podrobným popisem dramatických okolností jeho skonu…

Velice známý u nás umělec-artista na chromatickou harmoniku pod jménem „Niagaras“ Hary, tragicky zahynul ze soboty na neděli 7.–8. července 1934 při nehodě automobilu na Žižkově. Tou dobou šel mezi jinými chodci na chodníku, kde pojednou řítí se auto šílenou rychlostí v Poděbradově třídě z jízdní dráhy na chodník. Nic netušící náš kamarád byl prudkým nárazem hozen na zeď, kde roztříštil si lebku.

 

Z toho je vidět, že s neukázněnými řidiči byl v Praze kříž odedávna, a taky to, že trocha krvavých zpráv byla vždycky v oblibě. Pak se nicméně konečně dozvídáme něco málo o tom, co byl Hary zač…

Jak zahrál si osud s tímto dobrý člověkem umělcem? Před třemi roky a snad o něco dříve, vystupoval se svojí chotí, jako výbornou partnerkou, v bio „Sansouci“ […], kde získali si takové obliby, že správa musela jim o 14 dní program a angažmá prodloužiti.

niagara_clanek

Čtenář ovšem nesmí být ochuzen ani o pikantní detaily…

Po nějakém čase vrátil se Hary do Prahy sám a pokoušel se zapracovati partnerku novou. Přes veškeré úsilí ve dvou případech seznal, že ani jedna ani druhá nedá se zdaleka postaviti ku vystoupení jeho bývalé paní. Pokoušel se ještě do třetice a zde byl teprve zklamán. Proto uzavřel se sám pro sebe.

 

Jak si takové „zapracovávání partnerky“ přesně vyložit, zůstává nejasné, ale zjevné je aspoň to, že to holt nevyšlo. Náš umělec-artista to ale nevzdával (vidíte, důležité je vytrvat!)…

Roku letošního dohodl se s naším kamarádem […] a počali nacvičovati si program. Nevím, jak daleko postoupili, ale jisto je, že touto osudnou nehodou tento dobrý člověk svůj program již navždy skončil.

 

Tímto lakonickým konstatováním vzpomínka končí. Zvídavého čtenáře však mohou začít nahlodávat pochybnosti: bylo to tak doopravdy?  Co když nezahynul nešťastnou náhodou? Nesvírala volant řítícího se vozu jeho paní č. 1, dohnaná k zoufalému činu poté, co se snažil do varieté zapracovat ženy č. 2 a 3? Nebo nešťastná žena č. 2, které chladně oznámil, že paní č. 1 byla lepší, a navíc již viselo ve vzduchu zapracování ženy č. 3?

 

Lámejme si hlavu jak chceme, příběh Haryho řečeného Niagaras zůstane už jednou provždy jedním z pražských tajemství. Nezbývá tedy než povzdechnout:

Čest budiž památce jeho!

 

… a občas si vzpomenout na Haryho a všechny ty další známé i neznámé harmonikáře i harmonikářky, kolik jich asi bylo, a my už je dnes vůbec neznáme!

P.S. Za přispění kriminální zápletkou díky Pepemu Prexlovi.

 

zpracování příběhu | Háta Kreisinger Komňacká
publikováno 26. 2. 2014