Reportáž z harmonikářského kurzu 2013
Po pěti letech od posledního harmonikářského kurzu se naskytla příležitost obnovit tradici a v letním období tak spojit příjemné s užitečným v prostorách ekologického střediska Chaloupky ve dnech 2.–6. srpna 2013.
I když téměř všichni vyplnili v dotazníku pár slov či vět o sobě a občas přidali příběh „kterak k harmonice přišli“, osobní setkání je nad všechny dotazníky :-). Setkání tří generací harmonikářů současných a pár (možná) budoucích proběhlo pod bedlivým, leč laskavým okem fotoaparátu Jiřky Černíkové. A aby všichni přežili a nehráli (nemluvili) z hladu, obsadil po dobu kurzu aparaturu v kuchyni Jarda Zadražil. Inovací byla i „výslužka“ na cestu z toho, co se do nasycených žaludků už nevešlo.
Hudební krmě byla servírována zvídavým a hraníchtivým harmonikářům a harmonikářkám pod taktovkou lektorského čtyřlístku:
Klára Šmahelová
Jindra Kelíšek
Tomáš Görtler
Stanislav Sam Raška
V jednotlivých dílnách se nacvičoval repertoár pro „nedělní koncert“, zaranžovaný tak, aby jej zvládli všichni a přitom se mohli nějak zdokonalit. Při hře se uplatnili i muzikanti s jinými nástroji (kytara, cajon…), co se nezalekli převahy akordeonů). Slyšet a vidět bylo možno i pár diatonických harmonik, které přes poměrně malé rozměry (ve srovnání s velkými akordeony) je v hlasitosti možná i předčí. Na konec koncertu hromadně zazněla židovská písnička Hava nagila – je to zážitek, když za měchy zatáhne dvacet harmonik.
Kdo by si myslel, že nedělním koncertem vše skončilo, mýlil by se. Po večeři, kdy bouřka na čas vyřadila z provozu světelné i další spotřebiče, nastala „černá hodinka“ naplněná nepatrnou dávkou adrenalinu při Antibesídce. Po vylosování jména na lístečku z klobouku s asistencí lampy-čelovky bylo přečteno jméno a dotyčný zahrál ostatním něco ze svého playlistu, nebo se o to aspoň pokusil. Kdo se chtěl na chvíli odpoutat od židle a využít přítmí v sále, mohl využít výzvy k tanci při dámské volence :-). Na závěr černé hodinky se venku rozjasnilo a část oblohy pokryla duha.
Ani pondělí jsme neprolenošili. Dopolední tematicky laděné workshopy už sice nesměřovaly k dalšímu koncertnímu kousku, ale kdo chtěl, mohl při nich konzultovat konkrétní postupy, prstoklady a techniku hry. Po obědě následovalo malé „IT okénko“ do světa psaní not pomocí notačního programu Musescore. Možnost vyzkoušet si program na konkrétním hudebním vzorku pomohla lépe pochopit finty.
Poté jsme se znovu shromáždili v hlavním sále a pod vedením Kláry jsme se zabrali do hry jedno malého tanga – Tanguito –, které složila i pro méně zdatné interprety. Tanečníci sice nebyli přítomni, ale to nebránilo vložit do hry emoce, které tango vyvolává.
A kdo by čekal, že krom hudby žádné další „vzrůšo“ nenastalo, byl by na omylu.
Žádost o pomoc při zahnání beraního stáda, které využilo příležitosti vybité baterky v nedalekém ohradníku a vydalo se do exilu, aktivizovala většinu přítomných. Snaha o útěk se nevydařila, snad si to i berani zapamatovali, že v obklíčení harmonikáři není radno pokoušet se o rebélii.
Společnost nám po celou dobu setkání dělalo i rozpustilé kotě s neutuchající chutí ke hře a zkoušející náš postřeh a pozornost.
článek | Vendy Kropáčková, účastnice kurzu
fotografie | Jiřina Černíková
program kurzu
P.S. Další pěkné poohlédnutí najdete u naší překladatelky a editorky Háty. Jsme moc rádi, že blíže zmiňuje peripetii s koťátkem. Jak si můžete povšimnout na fotkách, bylo zásadním dohlížitelem nad zdarem celé akce. Doufáme, že se dostatečně vytřelo o zmiňovanou sukni a že se má náramně.
