Balkan Beat

Když jsem se před deseti lety začal učit na akordeon, jako jeden z prvních songů jsem se snažil zahrát Bulgara z Oděsy. Tehdy jsem v levé ruce na basových knoflících sotva našel céčko, ale s a notnou dávkou vytrvalosti se mi to nakonec podařilo.

To jsem ještě netušil, že za deset let mi moje žena Radka k narozeninám daruje Balkan Music Course a já se pojedu učit přímo ke kořenům, k balkánským mistrům akordeonu.

Eco Wild Thyme Farm

Workshop se konal na ekofarmě Wild Thyme Farm. Přiletěli jsme do Varny, půjčili si auto a dojeli asi 150 km do vnitrozemského městečka Palamartsa, kde angličtí manželé Chris a Claire provozují statek a pořádají různé vzdělávací akce. Můžete se tam od bulharských babiček naučit vyrábět marmelády, vyzkoušet si bulharské tance, anebo se jako my seznámit s místními učiteli akordeonu, něco málo od nich odkoukat a zahrát si několik bulharských písní, dvě na ukázku najdete na konci reportáže. Na farmě jsme se sešli tři žáci – já, Radka a James, učitel hudby z Londýna. Učitele jsme měli dva, Dimitara Trifonova a Stanislava Taushanova, oba velmi zručné a zkušené hráče, kteří s akordeonem projezdili kus světa. Výuka probíhala každý den od rána do jedné hodiny, kvůli horku by se odpoledne ani hrát nedalo.

Kreativita

Cení se kreativita. Muzikanti v balkánských kapelách se neustále snaží ostatní spoluhráče překvapovat něčím novým – vyhrávkou, melodií… Ne vždycky všechno vyjde, ale hlavní je nehrát skladby pořád stejně, to muzikanti nemají rád. Když se pokus o novou věc nepovede, ostatní se rádi škodolibě zasmějí a jede se dál, však se to povede příště.

Tempo a styly

Každá vesnice má vlastní styl, který se většinou jmenuje podle zeměpisného označení: Palamartsa styl, Sofia styl, Dobrich styl, Melnik styl… V některých se hraje víc staccato, jinde zase rozvláčně, i když naše ucho často jednotlivé styly nerozliší. Na písně se taky většinou tančí, takže se název obvykle odvozuje od daného lidového tance, který se v Bulharsku nazývá choro. Společným jmenovatelem všech stylů je, že se vždycky hraje hodně rychle, případně se začíná v pomalejším tempu, ale v rychlém se končí Náš učitel Stanimir nám často opakoval: hrajete to dobře, jen rychleji, vsjo býstro, býstro… Když jsme se snažili hrát býstro bez chyb, dostali jsme se tak na 60 % jeho býstrosti – jenže on hraje od 15 let.
Pokud prý babička z Palamartsy uslyší z okna hrát Palamartsa styl, hned vyběhne ven tancovat, až jí sukně vzduchem lítá, a zpívá víc, než když zaslechne muziku odjinud (to bude tancovat taky, ale nebude přitom skákat tak vysoko).

Rytmus

Zapomeňme na náš obvyklý rytmus 4/4. V balkánské hudbě se rytmus často mění v průběhu písně – jeden takt 7/8 a další třeba 11/8. Hraní v pravé ruce pro trochu zručného hráče jde, s doprovodem v levé je to ze začátku těžší, ale stačí pár hodin poslechu a cvičení a jde to taky. Hlavně u dlouhých skladeb se člověk občas ztratí, jenže to je prý normální, po chvíli se zase chytnete. Muzikanti rozhodně nehrají jako motorek podle metronomu: písně jsou psané k tanci, hraje se podle citu a tempo se často mění. Občas se malinko zrychlí, jindy zase zpomalí, ale všechno zní přirozeně. Nakonec hrávají písničky, které jim zpívala babička, když jí jako malí kluci seděli na klíně.
Doporučuje se nehrát z not, ale všechno nejdřív naposlouchat a hrát podle sluchu. Spousta vynikajících bulharských hráčů ani noty nezná. My jsme přesto některé skladby v notách dostali, přece jen bylo málo času. Taky jsem si učitele nahrával na video, abychom se mohli doma při učení podívat na prstoklad.

Hraní ve stoje

Pokud akordeonista někde hraje s cikánskou kapelou, musí hrát ve stoje. Nástroj je těžký, ale sedět se nesmí. Taky je potřeba mít velkou zásobu písní: pokud se cikánská svatba (nebo pohřeb) rozjede a kapela nějakou požadovanou píseň nezná, výrazně se sníží honorář. Takže pozor na to!

Trylek

Platí nepsané pravidlo: pokud se ve skladbě objeví dlouhá nota, hraje se s trylkem. Většinou je půltónový, buď jednoduchý, nebo složitý. To závisí na rychlosti skladby a zručnosti hráče. Hlavně musí být zahraný přesně, rychle a naprosto jasně.

Cesta

Workshop se koná v Bulharsku, což není zrovna blízko a cesta není zadarmo. Pokud se nechcete trmácet 2000 kilometrů autem, je potřeba letět a potom si za relativně malý peníz půjčit auto, které vás dopraví do hor. Na druhou stranu nás za tu relativně dlouhou cestu čekala pořádná odměna, pět dnů výuky se skvělými lektory a brilantními akordeonisty. Na závěrečný koncert navíc z okolí dorazili nejen Angličani, ale taky třeba paní z Izraele a pár Skotů.

Hráčská úroveň

Konkrétní hráčská zručnost se nevyžaduje a neplatí žádné omezení, ale osobně bych doporučil aspoň střední úroveň, ne úplného začátečníka.